Potkal jsem lásku svou
Potkal jsem lásku svou Januš Adamus Přec jsem Tě potkal, má lásko jediná, po nocích ve snech, tak toužebně vysněná. Stala jsi opodál, ve ztichlé ulici, tak sama, samotinká a nevědělas kudy a kam. Já oslovil Tě lásko a pohleděl Ti do očí, byly tak smutné a volaly o pomoc. Jediný pohled do očí tvých a láska srdce mé i duši zalila, spadla jak blesk z čistého nebe, a oba nás dva, city spoutala. Já nabídl Ti srdce své, aby ses jeho teplem zahřála, vzala jsi jej něžně do dlaní svých a zasněně se do očí mých dívala. Tiše a s jemným úsměvem, ses pak něžně zeptala, co mohu nabídnout Ti více, zdá dám Ti sebe, duši svou, zdá dám Ti i své tělo. Já oněměl, ta upřímnost, Tvá krása a rozzářená tvář, stala jsi přede mnou tak nádherná, a zasněně mi hleděla do očí. Dal jsem Ti, lásko má vše, vše co láska Ti může dát, dal jsem Ti srdce, duši i tělo své, co víc si můžeš přát. Dnes má lásko, vím, že život se s tebou nemazlil, dostala jsi těch rán více, než člověku je zdrávo. Láska nás oba spoutala je tak nádherná a slastná, první polibky, něžná obětí a dál jsou slova již zbytečná.
