Vyznání
Vyznání
Januě Adamus
Jsi, lásko má krásnou a láskyplnou ženou,
však i já tak toužím jít s Tebou k výšinám,
dlaněmi objímat Tvá nádherná ňadra
a mužstvím svým, zaplnit Tvůj slastný klín.
Již nejsi, lásko má sama,
Tvé nitro toužící po vášních již ví,
jak krásná a vášnivá bývá noc,
když nahou Tě v náruči své objímám.
Stovky něžných a vášnivých polibků,
něžností, jež přecházejí v prudkou bouři,
chvějící se těla, jež zmítají se v rozkoších,
když spolu jdeme k slastným výšinám.
Vzrušuješ mně a rozkoš žhne,
jsem, lásko má po milování tak vyprahlý,
jak léty vyschla oáza na Sahaře,
jež očekává vydatné letní deště.
Uhas, lásko má, mou nekonečnou touhu,
miluj mne něžně a s vášní,
já vím, že i ty po tom tak toužíš a prahneš,
již nastal k tomu, ten správný čas.