Znovu miluji
Znovu miluji
Januš Adamus
V životě ženy, často se stává,
že té pravé lásky, se jí nedostává.
Pár vždy tvoří dva,
ale co když miluje jen jeden,
pak to není máj, ale chladný leden.
Přišla žena jiná, sítě rozhodila,
on, mi suše řekl, že i to se stává,
odešel a opustil mně bez výčitek,
touto ženou sveden.
Přísahala jsem si, že již nikdy znova,
i když vím,
že ne každý muž se k ženě, takto chová.
Uběhly tři roky, vykřičet chci větu,
že za novou lásku, vděčím internetu.
Na první schůzce, dals mi rudou růži,
když na ni vzpomenu, můj dech se mi úží
a při prvním polibku jsem pochopila,
nejen co je láska, ale i to,
s kým jsem dřivé žila.
Teď slýchávám často,“lasenečko moje“,
hledí na mně s láskou, krásné oči Tvoje.
Z lehkých doteků Tvých, já přivírám víčka
a při našem milování, taju jako svíčka.
Za minulostí svou, jsem udělala čáru,
dnes jsem neskonale šťastná,
s láskou svoji novou.
Usínám teď klidná, když myslím na Tebe,
Ty jsi moje všechno, jsi můj vzduch i nebe.
Věř, mi lásko moje, já jsem si tím jistá,
že chci bytí navždy Tvoje, bez útrap a bolu.
Našla jsem dík Tobě, v sobě touhy pramen,
jak jsem žila dříve, s tím je navždy ámen.
Když mi říkáš neustále, Ty sluníčko moje,
tak i já vím, lásko, že jsem celá Tvoje.
Dávám Ti já proto, to srdéčko moje,
ve kterém jsi zážeh, naší lásky plamen.
Napsala jsem s láskou, všechny tyto řádky,
ani jedno slovo, já nechci vzít zpátky.
