Láska a štěstí
Láska a štěstí
Januš Adamus
Sedím v setmělém pokoji
a přemýšlím coby Hamlet,
zda být či nebýt,
zda srdce své dát a milovat,
či v životě svém, se lásky vzdát.
Vím jak hořce láska chutná
a jak bolestivá může být,
přec prožil ji Romeo s Julii,
stejně tak, Paris s Helenou.
Já chtěl bych žít a milovat,
své lásce srdce a sebe dát,
milovat tak, jak milovat se má,
své srdce a štěstí své lásce dát.
Teď vím, jak bláhový jsem byl,
já celý život bez pravé lásky žil,
když dnes pohlednu do Tvých očí,
jsem plný touhy a v hlavě se mi točí.
Minulost, tu nechám již spát,
nesmírně šťastný jsem, že ráda mně máš,
miluji Tě, slyším moc rád a často,
dala jsi mi do života sílu,
a v lásku navrátila víru.