Pohádková láska
Pohádková láska
Januš Adamus
Na paloučku, v tmavém lese,
na mechu pod kapradím,
Světluška své reje tančí,
sukýnku kraťoučkou má.
Krásné tance, krásné reje,
stužka z vlasů, s větrem věje,
šatičky má z pavučinek tkané
a na nožičkách , balerinky se ji lesknou.
Tančí krásná kolečka,
ručky v boky zapásá,
občas jemně sukýnečku
zvedá a ručkama natřásá.
Od večera do rána,
tančí své svatební reje,
broučkům až se v hlavě točí,
přec ženicha si vybírá.
Láká je na sukýnečku,
pod ní krásné tělo má,
pobláznila všechny kolem,
boj o lásku začíná.
Trubci slepcí nejsou,
nejsou ani hluší,
na paloučku pod kapradím,
rvou se, a do sebe buší.
Každý z nich by velmi rád,
k tanečkům Světlušku zval,
nakonec se ukázalo,
že ne každý, šanci má.
V tom přiletěl Svatojánek,
na trumpetky hraje,
ne, vy trubci vítězi jste,
Světluška, je moje.
Světluška vše pochopila,
kolem Svatojánka tančí,
láká, vábí, provokuje,
ví, že lásku svou, již našla.
Od té doby, na paloučku v lese,
krásnou hudbu větřík nese,
a s ní Svatojánek se Světluškou,
tančí své nádherné reje.