Rozhovor s mým osudem
Rozhovor s mým osudem.
Januš Adamus
Tolik slov o lásce, jsem již napsala,
teď tady sedím, hlavu mám v dlaních,
přemýšlím a sama sebe se ptám,
co vlastně o sobě a lásce vím.
Nic mi nevyčítej,
já vím, že jsi milovala
a i když plamen lásky v tobě hoří,
to ty ses ji vzdala.
Prosíš, pomoc u mě hledáš?
Nerozumím….
Stalo se, co jsi chtěla,
já Tvá přání plním.
Tak konec snění,
žádný telefon, či zpráva,
že těžké je žít a snadné umírat,
ano, i to se často v životě stává.
Jak sama jsi jednou řekla,
vším špatným, něco krásné začíná,
žel, to co jsi Ty s ním prožívala,
dnes jiná prožívá.
Pláčeš…., kvůli čemu?
že jsem Ti ho vzal,
souhlasím, i když je mi to líto,
ale vzpomeň, kdo si to tak přál.
Tak hledej, hledej znovu,
nebo věř v to, co teď v sobě máš,
minulost, budoucnost,
žel, nic z toho již nepřivoláš.
A už utři slzy své,
žádné přání není poslední,
vyslov, co bys chtěla……,
ach jak já Ti rozumím.
Teď důvěřuj mi a prostor nech,
netrap se tím dále,
jdi klidně spát a usměj se,
já osud Tvůj, tě miluji stále.