Vodopád něžných slov
Vodopád něžných slov
Januš Adamus
Ten vodopád jemných a něžných slov,
jenž ve vztahu ke mně, lásko má používáš,
a přitom zlehka líbáš mé oči, šíjí i mou tvář,
a zvlhčeným jazýčkem líbáš, mé prsa,
jenž bereš jemně do dlaní svých a hýčkáš,
ta něžnost a prožitá rozkoš z milování,
ty nádherné sny, jež staly se skutečností,
já dnes a denně lásko má, s Tebou prožívám.
Prsty svými mé kadeře jemně hladíš
a s jiskrou v očích, hledíš do očí mých,
s něžným polibkem na rtech mých,
něžně mi šeptáš, lásko, já miluji Tě.
Když mně lásko má, vroucně objímáš
a ruce Tvé hříšně putuji mým tělem,
já cítím, jak slastí a touhou se chvěje tělo mé
a dech můj, se najednou ve hvězdách ztrácí.
Když líbáš svými něžnými rty můj klín
a přivádíš mně svou touhou k rozkoším,
já se slastí na rtech svých, Ti šeptám,
lásko má, miluj mně prosím, na sto krát.
Každou noc, já rozkvétám v Tvé náruči,
cítím něžnost doteků prstů Tvých i dlaní,
jsem tak neskutečně žádoucí, lásko má,
že navěky zůstat chci, v krajině slastí a fantazie.
Přej mi, lásko má, krásné sny a dobrou noc,
abych se pak ráno probouzela s vědomím,
že oba jsme prožili krásnou a láskyplnou noc
a že k sobě, lásko má, odjakživa patříme.