Rozhovor s mým osudem
Rozhovor s mým osudem.
Januš Adamus
Tolik slov o lásce, jsem již napsal,
teď tady sedím, hlavu v dlaních mám,
přemýšlím a sám sebe se ptám,
co vlastně o sobě a lásce vím.
Nic mi nevyčítej, já vím, že jsi miloval
a i když plamen lásky v tobě hoří,
to ty ses ji vzdal.
Prosíš, pomoc u mě hledáš?
Nerozumím….
Stalo se, co jsi chtěl,
já Tvá přání plním.
Tak konec snění,
žádný telefon, či zpráva,
že těžké je žít a snadné umírat,
ano, i to se často v životě stává.
Jak sám jsi jednou řekl,
vším špatným, něco krásné začíná,
žel, to co jsi Ty s ní prožíval,
dnes jiný prožívá.
Pláčeš…., kvůli čemu?
že jsem Ti ji vzal,
souhlasím, i když je mi to líto,
ale vzpomeň, kdo si to tak přál.
Tak hledej, hledej znovu,
nebo věř v to, co teď v sobě máš,
minulost, budoucnost, žel,
nic z toho již nepřivoláš.
A už utři slzy své,
žádné přání není poslední,
vyslov, co bys chtěl……,
ach jak já Ti rozumím.
Teď důvěřuj mi a prostor nech,
netrap se tím dále,
jdi klidně spát a usměj se,
já osud Tvůj, tě miluji stále.